Vykání a tykání

Jistě jste někdy zažili trapnou chvíli, kdy vám někdo omylem tykal, i když jste si vlastně tykání nikdy nenabídli. Je to velmi trapný moment jak pro vás, tak pro toho druhého. Pro vás proto, že mu nemůžete prakticky nic říct, pro něj proto, že se zkrátka spletl a už ti nevrátí zpátky. Člověk, který to nebere nijak vážně třeba už tykání nabídne, když se ten druhý spletl, ale pokud někdo tykání po tomto incidentu nenabídne, tak se ještě necítí a tyknout mu byl velký přešlap.

Nejhorší je tyknout někomu, kdo je váš nadřízený, protože to se opravdu nehodí a můžete si tak zavařit na celkem velký průšvih, protože jste takhle prakticky ukázali, že k němu necháváte úctu a neberete ho jako autoritu. Je to nepříjemná situace a váš nadřízený se k tomu také nemusí postavit normálně, může to vzít právě jako křivdu a může vám i něco nemilého říct, pokud je to zrovna typ člověka, který si nenechá nic říct a nenechá si kálet na hlavu, jak se říká. 

Vykáním si totiž lidé vyjadřují úctu a jakýsi odstup od sebe. Probíhá mezi neznámými lidmi, kteří mezi sebou ještě nemají tak pevný vztah a neznají se natolik dobře, aby si tykat mohli. Jde většinou o lidi, kteří by k sobě měli i chovat určitou úctu, navíc vykají například i děti automaticky dospělým, aby právě ukázali, že k nim mají nějaký odstup a úctu a neberou je jako nějakého hej počkej kámoše na ulici. Někdy je dost nepříjemné, když jeden z dospělých tyká, protože vidí, že druhý je výrazně mladší. Je to neuctivé a pokud chce starší člověk úctu od mladších, musí ji projevit i on vůči nim, jinak by to fungovat nemohlo. Protože pokud si přeci nejsem jistý věkem, tak všem vykám, i dítěti, je to zkrátka lepší než někomu ukázat, že je pod jeho úroveň jen proto, že je mladší. To přece nic neznamená a dva dospělí lidé jsou si přeci naprosto rovnocenní.