Pomocníci u domu

Já si ještě pamatuji, když nám dovezli dřevo nebo uhlí. Všechno se dělal rukama. Dřevo se muselo nejprve ručně nakrátit a pak dále štípat. Stálo to hodně času a byla to dřina. Ale člověk pak šetřil každé polínko a topil tak, aby mu bylo teplo, a ne aby bylo přetopeno. Dnes to zvládne cirkulárka za desetinu času a v podstatě bez nějaké těžké námahy. Dřevo se pak neštípe na polínka sekerou, ale opět to udělá elektrika a s ní štípač dřeva. A časem k tomu přibude i robot, který to odnosí na určené místo a tam to hezky poskládá. Uhlí se nosilo v kbelících nebo vozilo pomocí koleček, které byly v každé chalupě.   

Tyto práce už dnes asi neexistují, protože je všude plyn a nevím, zda dokonce už není zakázáno topit uhlím. Dřevo je snad ještě povoleno. Ale časem, až vykácíme všechny lesy a zbude poslední strom… Na domě dokončíte jednu práci a je třeba začít další. Pokud máte okapy, musí se po nějaké době natřít. Jakmile se to dokončí, musí se drátěným kartáčem odrásat plot a také natřít. Konečně je natírání částečně hotovo a nyní je třeba vysypat cestičku pískem. Vede na zahrádce ke kedlubnám. No vida, je třeba to tu drobátko okopat nebo vzít do rukou rýč. Jdeme tedy do kůlny pro rýč.

Cestou si vzpomeneme, že je třeba přitlouci kus desky ke kůlně, nemusí tam lozit tou dírou kdejaká kuna. Když konečně dojdeme do kůlny, dávno nevíme, co jsme chtěli původně, ale víme, že je třeba přerovnat vercajk, aby v tom byl pořádek. Při této práci si pak člověk vzpomene na další a další činnosti. Najde kus drátu a ví, že má něco někam přidrátovat. Položí ten nalezený kus stranou, aby jej nakonec stejně uklidil, protože si na nějaké drátování už nevzpomene. A tak to jde po celé dny a týdny a člověk neví kudy kam. A co vy? Máte to také tak, nebo necháváte domek postupně pustnout. Dá se předpokládat, že to asi ne.